Začalo to … ještě dřív než jsem přišel na svět
Děkuji, Tati... Děkuji, Mami…
V lůně jsem, dle lékařů, neměl výhodnou polohu, ale paradoxně se ukázalo, že to pro mne bylo tím nejlepším začátkem mé životní cesty . Lékaři v Ostravě naplánovali císařský řez na poslední dny znamení Panny roku 1981.
Do vínku jsem dostal lehkou formu Polandova syndromu, vrozenou skoliózu páteře a něco se srdcem – teď už vím, že funkce srdce souvisí s jeho pozicí a kvůli skoliózy nemělo tu pozici ideální. V dětství jsem slýchával omezující diagnózy, které se staly mými prvními učiteli pohybu, bolesti i psychické odolnosti. Naštěstí mi bylo umožněno dovolit si nedodržovat omezení dané diagnózami.
Dětství jsem prožil s intenzivní pozorností k tělu, i když jsem tomu tehdy ještě neuměl dát slova, později se to stalo mým životním i profesním smyslem. Již na základní škole jsem navštěvoval vedené zdravotní cvičení pro zdravou páteř, věnoval se baletu a biatlonu. Máma říkává, že jsem byl zvláštní tiché dítě, co často kouká z okna a má svůj svět.
První kroky k zodpovědnosti - svobodě
Po maturitě na obchodní akademii jsem nastoupil do kanceláře. Poměrně rychle jsem ale zjistil, že dlouhé sezení a kancelářské prostředí mě doslova vysávají. Začala mne bolet záda, přidávaly se další zdravotní obtíže, zhoršil se spánek i nálada. Snažil jsem se to řešit různými „útěky“, ale bez skutečné změny.
Následovala práce na pile. Tvrdá fyzická práce mi ukázala druhou stranu mince. Tělo zesílilo, svalový korzet dočasně stabilizoval skoliózu a svírající bolesti ustoupily. Zároveň jsem ale často překračoval své hranice, přetahoval se a občas něco „urval“ – a bolesti zad se vracely v jiné podobě. Síla sice přišla, ale rovnováha chyběla.
Dalším krokem byla Policie ČR v Praze. Vždy jsem cítil potřebu pomáhat lidem a hledal jsem smysluplnou práci. Teprve s odstupem času jsem plně pochopil moudrost, že druhým mohu prospět jedině tím, že na sobě budu ještě více pracovat.
A to se mi postupně stalo kompasem.
Když mi tělo začalo odpovídat jinak než bolestí
K fitness mě přivedli kolegové a zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy jsem se začal učit cvičit pod vedením fyzioterapeuta Radima Poláka. Právě on mi ukázal, jak vnímat tělo jako celek v pohybu a souvislostech, ne jako soubor izolovaných svalů. To mě dovedlo k hlubšímu pochopení biomechaniky, kompenzací a pohybu, který funguje, ne jen bolí méně.
Radim si všiml, že tělu umím jemněji naslouchat a doporučil institut Tonus, kde jsem pod vedením PaedDr. Petra Tlapáka, CSc. získal první certifikát a začal jsem v malém fitness na Václavském náměstí cvičit s lidmi na fyziologickém podkladě. Nějakou dobu jsem působil i v rehabilitačním sále Centra pohybové medicíny pana Prof. PaedDr. Pavla
Koláře, Ph.D.
Prohlubování praxe a sebeuvědomění
S rostoucí praxí jsem začal s tělem pracovat vědoměji a do větší hloubky. Kompenzoval jsem nevýhodné pohybové a svalové vzorce, které jsem si během života vytvořil, a postupně jsem se učil číst řeč těla jako mapu mysli.
Tato zkušenost se přirozeně přenesla i do práce s klienty. Začal jsem si stále jasněji uvědomovat, že tělo není oddělené od psychiky – je jejím zrcadlem. Držení těla, pohybové vzorce i napětí nesou informace o způsobu myšlení, prožívání i o životních strategiích. Práce s tělem se pro mě tak stala přímou cestou k hlubšímu porozumění člověku jako celku.
Současně jsem úzce spolupracoval z fyzioterapeutkou
a dořešil tak, poslední bolesti spojené se skoliózou pohřbené pod svalovým korzetem vybudovaným práci na pile a v ranném období mé zkušenosti ve fitness.
Další sporty jako freediving, běh, vysokohorská turistika, lezení, yoga, kolo či snowboard pro mě nebyly jen fyzickou aktivitou. Každý z nich mě učil jinému druhu pozornosti – dechu, rovnováze, odolnosti, vnímání hranic i možností. Postupně jsem objevoval, že tělo je mimořádně komplexní a inteligentní systém, který funguje nejlépe tehdy, když s ním člověk spolupracuje, když ho přestane učit a začne se učit od něj.
Začal jsem svému tělu jemněji naslouchat, více o něj pečovat a důvěřovat mu. Postupně mi začalo ukazovat, jak funguje a co vše dokáže. Tato osobní zkušenost je pro mou praxi zásadní - klientům mohu zprostředkovat pouze to, co jsem sám skutečně prožil a integroval do vlastního života.
Po zhruba deseti letech pod umělým osvětlením
Fitness prostředí, kde se fázuje, izoluje, simuluje přirozený pohyb a hledá symetrie namísto harmonie, se tvářilo jako péče o tělo, ale já ho postupně začal vnímat jako opakující se neudržitelný a nepřirozený kruh snahy být lepší a výkonnější.
Stále častěji jsem narážel na to, že cílem nebyla rovnováha, ale další výkon. Místo naslouchání tělu se jeho signály volající po kompenzaci, které jsem se snažil klientům tlumočit, překrývaly silou, disciplínou a vůli. To sice může krátkodobě přinést výsledky, ale časem si tento přístup ve formě dalšího tlaku vybírá svou daň, jak u klientů, tak i u mne.
Tělo mi začalo odpovídat jinak než dřív. Místo vitality se objevovala únava, bolesti, nespavost a ztráta vnitřní rovnováhy. Tehdy jsem si naplno uvědomil rozpor mezi tím, co tělo skutečně potřebuje a tím, co po něm často vyžaduje naše mysl. Tento bod zlomu mě donutil přehodnotit nejen způsob práce, ale i vlastní nastavení.
Začal jsem se více zabývat tím, jak tlak a výkon, kontrola a potřeba "být lepší" formují tělo a pohybové vzorce. Právě zde se pro mě otevřelo hlubší téma vztahu těla, mysli a vnitřních strategií, které dnes tvoří přirozený základ mé práce.
Tělo mě přirozeně dovedlo k hlubší práci s myslí.
Začalo to zdánlivě jednoduchou zkušeností – chůzí po žhavém uhlí. Tehdy se poprvé rozpadlo jedno ze zažitých paradigmat a otevřel se prostor pro pochopení, že věci mohou fungovat i jinak, než jak jsme byli učení.
Následovalo období intenzivního studia a vnitřního hledání. Začetl jsem se do aktuálních knih z oblasti osobního rozvoje. Současně mě oslovila i moudrosti starých filozofických a duchovních tradic východních i západních kultur. Postupně se prohluboval zájem o psychologii, buddhismus a další směry, které se různými cestami dotýkají téhož.
V této životní etapě mě výrazně ovlivnily také přednášky Pjéra La Šéze a profesorky Anny Hogenové. A především lidé, které na své cestě potkávám – klienti, přátelé, děti, ale i zvířata a krajina samotná. Právě skrze tato potkání - vztahy si znovu a znovu potvrzuji, že skutečná práce na sobě není oddělená od života, ale je jeho přirozenou součástí – na úrovni těla, mysli i bytí.
Vše do sebe začíná dokonale zapadat a dávat smysl.
Postupně jsem opouštěl prostředí fitness a rozšiřoval svou praxi o masáže, práci s baňkami, Dornovu metodu a tejpování. Práce s klienty se tím stávala hlubší, přesnější a méně zaměřená na výkon.
Zmínku o Rolfingu tehdy dovezla partnerka z Ameriky. První reakce byla skeptická – domníval jsem se, že je to jen další „značka“ a drahý certifikát, kterých jsem měl už dost.
Zlom přišel nečekaně. Jednoho rána po návratu z pobytu ve tmě byla má první slova po probuzení jasná a bez pochyb:
„Musím dělat Rolfing.“
Tím začala další etapa mé cesty, jejíž součástí jste i vy, pokud čtete tyto řádky. V jejím průběhu mi můj učitel Aleš Urbanczik pomohl rozbít řadu dalších zažitých představ o těle a pohybu. To, co jsem se tehdy učil sám na sobě, dnes s respektem a citlivostí nabízím i klientům – nikoli jako hotová řešení, ale jako prostor pro skutečnou změnu.
Vyslyšel jsem potřebu změny rytmu
Po téměř 15 letech vývoje a praxe Rolfingu v Praze, se mi hlavní město začalo jevit jako příliš intenzivní a bylo čím dál náročnější v něm žít způsobem, se kterým jsem v souladu.
Na čas jsem se vrátil ke kořenům do rodné Ostravy, kde doposud nepůsobil žádný rolfterapeut. Po té, co kolegyně dokončila rolfterapeutický výcvik, jsem začal více cestovat a poznávat vnitřní i vnější svět novými způsoby. Dovzdělaval jsem se, strávil jsem několik měsíců na Kubě, kde jsem se učil španělštinu a chvíli i žil v Ekvádoru v rodině tradičních léčitelů kmene Kichwa, kam se rád vracím. Pár měsíců jsem na Srí Lance pomáhal oživit jógové retreat centrum a poté mne zavolala Indie, kde jsem v Rishikeshi absolvoval intenzivní výcvik Ashtanga jógy, která mi přirozeně připomněla a propojila vše to, co jsem již dělával – práci s tělem, dechem a myslí – do celistvějšího chápání člověka.
Dnes žiji s partnerkou, která mne doprovázela již na cestách, v přírodě na okraji CHKO Broumovsko, kde postupně rekonstruujeme dům a kde vzniká prostor pro rodinu a seberealizaci v klidnějším, zdravějším prostředí. Po období cest, studia a praxe života nyní zakořeňuji a znovu se naplno vracím k rolfingu – obohacený zkušenostmi, které mě naučily pracovat s tělem ještě přesněji, citlivěji a v souvislostech.
STUDIO SEBEVYJÁDŘENÍ Terezy Ghose:
↓ Podcast #27 ↓