Začalo to velkou „slávou“ na Silvestra r. 1980,
kdy se spojil
biologický materiál mých úžasných rodičů. Děkuji Tati, Děkuji Mami…
V mámině lůně jsem, dle lékařů, neměl výhodnou (běžnou) polohu, teď vidím,
že pro mne byla tou nejlepší možnou. Lékaři v Ostravě naplánovali císařský řez
na 8:30 posledního dne znamení Panny roku 1981, kdy jsem prvním nádechem oficiálně započal
tento život.
Do vínku jsme si zvolil lehkou formu Polandova syndromu, vrozenou skoliózu páteře a něco se srdcem – pozice srdce souvisí s jeho funkcí a kvůli skoliózy nemělo tu pozici výhodnou. V dětství jsem slýchával kupu diagnóz a různých predikcí, jako žádný vrcholový sport, žádná přílišná námaha apod. A víte, co teď dělám? 😉
S tímto a dalším „programováním“ jsem prošel, tak jako každý, velmi zajímavým dětstvím,
kde jsem posbíral další „materiál“ (strach, stud, odlišnost, nesebejistota
atp.), se kterým jsem v dospělosti začal pracovat jak na úrovni
hmoty/těla, tak na úrovni mysli/ducha. Již na základní škole jsem navštěvoval vedené zdravotní cvičení pro zdravou páteř a máma říká, že jsem byl
zvláštní tiché dítě, co často kouká z okna a má svůj svět.
Vystudoval jsem obchodní akademii,
po maturitě jsem pracoval ve výrobně mrazených polotovarů na
Bouzově jako vedoucí balící linky. Tady jsem zjistil, že kancelář a sezení mne
ubíjí a často mne bolí záda a mám různé jiné zdravotní problémy. Horšil se spánek, nálada a řešil jsem to různými "útěky" (sex/drogy/rock&roll). Následovala
práce na pile nejdříve u strojů a pak i v kanceláři, tady mi došlo, že
těžká práce s taháním krovů sice posílí mé tělo a zpevní svalový korzet,
který obalil skoliózu a držel jí tak, aby záda nebolela, ale často jsem to
přetáhl, něco urval a tak často marodil s bolestí zad. Odešel jsem
k Polici ČR, vždy jsem toužil pomáhat lidem. To až záhy jsem pochopil
slova Pjéra: „Jediné, co pro Vás mohu udělat je to, že na sobě budu ještě více
pracovat.“
Kolegové a kamarádi mě zasvětili do fitness
A zde to
začalo být zajímavější, začal jsem se nacházet - vnímání těla, jeho pohybů a možností. Začal jsem číst své tělo, což mne časem dovedlo i ke čtení mysli. Všiml si mne nadaný trenér -
fyzioterapeut Radim Polák (Děkuji Radime, za vše...), který mne zasvětil do tajů cvičení na fyziologickém podkladě a nasměroval mne na institut Tonus, kde jsem
pod vedením PaedDr. Petra Tlapáka, CSc. (fyzioterapeut, mistr Evropy v kulturistice, zakladatel specializace fitness na FTVS UK...) získal první certifikát a začal jsem
v Praze na Václavském náměstí cvičit s lidmi. Nějakou dobu jsem s Radimem působil v rehabilitačním sálu Centra pohybové medicíny pana Prof. PaedDr. Pavla
Koláře, Ph.D.
S těmito vědomostmi a praxí jsem začal na svém těle pracovat
Kompenzoval jsem nevýhodné svalové vzorce, které jsem během života nasbíral. Objevil jsem užší spojení s tělem a vnímání jeho hlubších struktur a složitých spojitostí. Objevoval jsem, jak je tělo úžasné a co vše dovede. Dokonalý biomechanický zázrak. Zkoumal jsem na svém těle všelijaké cvičební techniky a pomůcky, objevoval jeho možnosti a limity, začal jsem jezdit na kole, běhat, věnovat se freedivingu a vysokohorské turistice, ale jinak – v souladu a bez námahy a tlaku tak, aby to mému tělu neškodilo, ale prospívalo... Začal jsem více pozornosti věnovat řeči těla a už ne jen toho svého. Vnímal jsem to od dětství, ale až tady to začalo být vědomé. V užší spolupráci s klienty jsem si začal uvědomovat, že tělo je mapa mysli. A když lze číst řeč těla, lze číst mysl.
Roky jsem spolupracoval s úžasnou fyzioterapeutkou
Dořešil jsem tak, poslední bolesti od skoliózy pohřbené pod svalovým korzetem vybudovaným práci na pile a v ranném období mé zkušenosti ve fitness. Dostal jsem se až do stavu, kdy jsem, udělal za hodinu 400 shybů a 400 kliků. Dodnes zvládnu udělat s podporou dechových cvičení 100 kliků vkuse bez dýchání ve výdechu. Potopím 70 m na nádech a zadržím dech na 7 a půl min. Přejdu boso žhavé uhlíky či střepy. Chodím po horách nad 5000 m a nemám problémy s fyzičkou, bolestmi ani aklimatizací, trénuji na maraton, běhám trial. Začal jsem své tělo opečovávat, starat se o něj, poslouchat, věřit mu a ono mne začalo učit a ukazovat mi, jak funguje a co vše dokáže. Vše, co jsem poznal na sobě jsem uměl ukázat klientům, se kterými jsem spolupracoval.
Po deseti letech pod umělým osvětlením
a simulacích
přirozeného pohybu ve fitku jsem začal vídat návštěvníky fitness center a i své klienty jako „křečky v běhacím
kolečku v kleci“. Vyhořel jsem, cvičení ve fitness se mi zprotivilo a práce mne vyčerpávala, byl jsem smutný a nešťastný, fyzická síla
spadla a vrátila se bolest, nespavost, potíže ve vztazích a deprese. Lidi
neslyšeli, chtěli se mučit, zbytečně utrácet peníze, chlubit se, že mají trenéra a po
těžké práci ještě večer makat ve fitku místo kompenzace, o které si jejich těla
tak hlasitě říkají. Já ten nářek těl slyšel, oni ještě ne, ještě je to tolik nebolelo. Začal jsem vidět a vnímat veliké neštěstí, co si lidé i já
sám děláme. Viděl jsem konflikt, nesoulad mezi tělem a myslí. Objevil jsem pojem "ego".
Tento stav mne přivedl do další fáze.
Tělo mne dovedlo k mysli. Začalo to chůzí
po žhavém uhlí ve Skřídlech s Jaroslavem Duškem a Jardou Kašparem. Tehdy
jsem si poprvé vědomě a cíleně rozbil první paradigma. Začal jsem číst –
Tajemství (Rhonda Byrne), Čtyři dohody (D. M. Ruiz), Moc přítomného okamžiku
(E. Tolle), a mnoho dalších z new age, dostavovalo se pochopení a zájem o
psychologii, buddhismus, Zen, Tao a jiné filozofie, ochutnal jsem také Tibetské praktiky
Tumo pod vedením Dolpo Tulku Rinpoche, inspiruje mne život a moudrosti
domorodých kmenů (stále rád jezdím do Ekvádoru ke kmeni Kichwa), Bible a spousta silných textů v rozličných
moudrých knihách. Poslech přednášek Pjéra La Šéze, atd. Potkal jsem
a potkávám spoustu skvělých přátel (učitelů, mistrů – klienti, co mne navštíví,
děti, zvířata, rostliny), kteří mne motivovali a nadále motivují k práci
na Sobě. Na duchu i těle.
Vše do sebe začíná dokonale zapadat a dávat smysl.
O Rolfingu se poprvé zmínila má partnerka Lucie. Děkuji
Luci za veškerou inspiraci, které se mi skrz Tebe dostalo a za veškerou podporu.
Tehdy jsem to zavrhl jako jednu z těch systémových (konzumních) metod, která je drahá a
je to jen nějaký výmysl a značka, která z lidí tahá peníze a skutek utek.
Ale jednoho rána, kdy jsem se vrátili z týdenního pobytu ve tmě, byla má
první slova po probuzení tato: „Musím dělat rolfing!“
A takto začala má další etapa, které jste součástí, pokud čtete tyto stránky, během které mi můj učitel Aleš Urbanczik rozbil x dalších paradigmat. Což teď s oblibou dělám při rolfingu... Děkuji Aleši...
